Boje v základní skupině

Čtvrtek

Na turnaj žákyně odcestovaly ve čtvrtek dopoledním vlakem v počtu 16ti hráček (14+2). Po úspěšné registraci se posilnily obědem a jely na první zápas ve skupině na halu Automobilní, kde nastoupily proti Slavii Plzeň. Ze začátku to byl nervózní zápas. Dominantní byla zejména obranná činnost obou družstev. Nicméně po hodně vyrovnaném souboji vyhrály 2:1. Góly začaly padat ve druhém poločase, kdy Adéla Šebestová s Adélou Hlaďovou pomohly k těsnému výsledku 2:1.

Večer holky čekal druhý zápas ve skupině proti týmu Prdélky – JEMOBU. Bylo znát, že si holky na sebe po prvním zápase trochu více zvykly. Od začátku zápasu byly lepším týmem a nedaly soupeřkám nic zadarmo. Bojovnost přinesla ovoce a lvice si připsaly další výhru 4:1, kdy se prosadila Adéla Šebestová, Šarlota Hověžáková a dvakrát Lucie Ponížilová.

Pátek

Páteční den začínal důležitým odpoledním zápasem proti statisticky nejsilnějšímu soupeři ze severu 1. SC TEMPISH Vítkovice. Lvice začaly zápas s respektem a hodně si hlídaly zadní vrátka. To se jim vyplatilo, protože v první polovině zápasu se podařilo Vítkovicím vstřelit pouze jednu branku, zatímco lvice jich vstřelily celkem tři. Po individuálních i kombinačních akcích se o vstřelené góly do sítě Vítkovic postarala Adéla Šebestová a dvakrát kapitánka Barbora Klacková. Lvice si v zápase postupně budovaly vedení a Vítkovicím moc nedovolily. V závěru zápasu se Vítkovice hodně snažily výsledek zvrátit, nicméně výsledek navýšila ještě Nikol Vaněčková. Zápas tedy skončil výhrou pro lvice 4:1.

V posledním zápase ve skupině byl soupeřem lvic tým FBC Dragons. Hráčky měly dobrou náladu, neboť věděly, že dobré umístění ve skupině je na cestě. Téměř ihned po zaznění píšťalky, která signalizovala začátek zápasu, skóre otevřela v 38. minutě nejmladší hráčka Zlína Karolína Tučková. Poté se hra dost přelévala. Bylo hodně šancí na obou stranách. Nicméně do konce první poloviny gól nepadl. Skóre bylo upraveno až v druhé části, kdy prostor v soupeřově bráně našla Klára Machů. V zápase od té doby další góly nepadly, a tak lvice vyhrály 2:0.

Boje v play off

Sobota

Sobota byla takový náš Den D. Jako vítězové skupiny jsme čekali na soupeře z „předkola“, kterým se stal trochu překvapivě tým Pelhřimova. K naší smůle jsme nastoupili na menší hale na Lerchově gymnáziu, kde nám kratší hřiště moc nesedělo a stalo se nám později i osudným, ale o tom až dál. Do branky pro tento zápas nastoupila Lenka Richterová. Zápas však nezačal, tak jak bychom si přáli. Hned v 1.minutě jsme dostali branku a aby toho nebylo málo, tak za další dvě minuty jsme prohrávaly dokonce o 2 góly. Byl to ovšem teprve takový předkrm všeho, co přišlo v dalším průběhu zápasu, kde holky ukázaly neskutečnou bojovnost a touhu nevzdát se za jakéhokoli stavu. Celkem rychle přišla odpověď od Šarloty Hověžákové a před koncem první poloviny se nám povedlo zásluhou Kláry Machů vyrovnat. První polovina tak skončila 2:2. Začátek druhé poloviny bylo takové déjà vu, protože téměř ve stejném čase se soupeřky dokázaly znovu dostat do vedení. Jenže přišla 7. minuta a v ní sehrály hlavní roli dvě Adély – Hlaďová a Šebestová. Nejprve první jmenovaná skóre srovnala, aby 14 sekund poté mohla druhá jmenovaná dostat náš tým poprvé do vedení. Kdo si v tu chvíli myslel, že už to bude klidnější, ten byl na omylu, stejně jaké já, když jsem během zápasu prodělal minimálně 3 infarkty, naštěstí mě holky dokázaly vždy vzkřísit zpátky. Ale zpátky k zápasu, který pokračoval v nastoleném tempu. Nabídla se nám možnost v přesilové hře zvýšit náskok a trochu se uklidnit, ale to by nebylo ono. Stal se pravý opak, nepovedeným střídáním se v oslabení do úniku dostala jedna ze soupeřek a bohužel pro nás proměnila. Nedlouho poté ji následovala jedna z jejich kolegyň a my zas a znovu prohrávali. Ale jak jsem zmínil, naše holky již po několikáté ukázaly lví sílu a dokázali se povzbudit, i s hráčkami, které se do hry téměř nedostali a netrvalo dlouho a byly za svoji snahu odměněny. Hrdinkou okamžiku se stala Lucka Ponížilová. Nejdřív vyrovnala opět stav zápasu a 3 minuty před koncem zatloukla další hřebík do rakve, tentokrát už opravdu poslední. Poslední minuty a sekundy už jsme těsné skóre udrželi a vybojovali si tak vysněný postup do semifinále. Radost byla obrovská a je třeba pochválit opravdu všechny holky, zápas byl náročný nejen fyzicky, ale hlavně psychicky a holky ukázaly a sami sobě dokázaly, že zápas není ztracený za žádného stavu.

 

Semifinále se hrálo ve 20:00 a opět (bohužel) na stejné hale, ovšem nikoli s druhým týmem druhé skupiny ACEMA Sparta Praha, nýbrž s týmem FBŠ Slavia Plzeň, který pražský tým porazil jasně 7:1. Čekal nás soupeř se kterým jsme se utkali hned poprvé v naší skupině a dokázali jsme jej porazit 2:1, ale na větší hale a od té doby oba týmy urazily velký kus cesty, takže se dal čekat úplně jiný zápas. Některé holky využily volno a zašly do obchodu, jiné daly přednost relaxu. Motivace dostat se do finále byla obrovská, zvlášť když se finálový zápas hraje na nové hale Vodova. Příprava na zápas proběhla bez problémů, všichni nažhaveni dát do toho všechno a porvat se o finále co to jen jde. Tak jak se brankářky střídaly ve skupině, tak se prostřídaly i teď, v brance tedy nastupuje Vendy Skřivánková. Doposud nejdůležitější zápas právě začal. Oba týmy si byly vědomy důležitostí zápasu, a tak se dlouho držel vyrovnaný stav 0:0 a čekalo se, který tým udeří jako první. Tím týmem se stala Plzeň, která se ve čtvrtině zápasu ujala vedení, které do konce poloviny ještě navýšila. Po prvních 20 minutách jsme tedy prohrávali 0:2, ale předchozí zápas nám byl inspirací, že to pro nás není problém otočit a zvrátit v náš prospěch. Soupeřky ovšem využili téměř všechny šance a 5 minut po začátku druhé půlky vedly už 3:0. Holky bojovaly, dostávaly se do šancí, ale žádná se neujala. Nutno dodat, že v tomhle jsme měli i trochu smůlu, kterou jsme si nejspíš vybrali ten předchozí zápas. Naději však vykřesala Adéla Hlaďová, která snížila na 1:3 a na vyrovnání jsme měli necelých 10 minut. A možná by se nám to i povedlo nebýt sporného rozhodnutí sudích, který neuznali náš gól z důvodu postavení jedné z našich hráček v brankovišti. Tenhle verdikt byl pro zbytek zápasu rozdílový, jelikož Plzeň využila další ze svých šancí a bylo to už 4:1. A stejný stav zůstal až do konce zápasu. Sen o finále se rozplynul, na holkách bylo vidět zklamání, ale není za co se stydět. S novým týmem jsme dokázali vybojovat krásné 3.místo, v základní skupině jsme neprohráli jediný zápas a zejména na výhru proti Vítkovicím můžeme být pyšní ještě dlouho. Shodou okolností to byla pro Vítkovice jediná porážka, protože se jim povedlo nakonec celý turnaj ovládnout. Nás teď čekalo předávání bronzových medailí a ocenění pro nejlepší hráčku týmu, kterou se stala Adéla Šebestová. Dostali jsme také i krásný pohár a smutek byl najednou ten tam, protože pohár se musí oslavit. Chtěl bych poděkovat zároveň všem přítomným rodičům za podporu v průběhu turnaje a za následné dětské šampaňské, které si holky zasloužily a mohly si díky nim oslavu užít jak skuteční vítězové. Po návratu na školu nás čekalo ještě jedno překvapení, pro hráčky a hlavně pro Nikol Vaněčkovou, která v ten den slavila krásné 15.narozeniny. Po vstupu do třídy na ni čekala maminka se sestrou, kteří přivezli dorty, řízky a další šampaňské, naštěstí pro nás trenéry i klasické a celou třídu vyzdobily pro oslavu narozenin, takže i jim patří velký dík. Oslavy byly tedy hned dvě a všichni jsme si sobotní večer náramně užili.

Neděle

Ranní probouzení se neslo ve stylu balení a uklízení všech věcí, hlavně z předchozího večera.  Vše se nám povedlo na jedničku, včetně rezervovaní a koupě lístku na cestu zpátky. V plánu byl odjezd ve 14:36, mladší žáci hráli svůj semifinálový zápas ve 12h a my všichni jsme dělali všechno pro to, aby se aspoň oni do toho finále probojovali. S bratislavskými Snipers sice brzo prohrávali, ale povedlo se jim skóre dvěma góly otočit a, i díky naší podpoře, udržet náskok až do konce zápasu. Finále se mělo hrát v 16:15, což bychom s naším odjezdem nestihli. Jenže podobně jako u ostatních našich týmů, i ten náš se jednohlasně rozhodl zůstat na finálový match a jet vlakem až v 18:35. Změna jízdenky proběhla velice rychle, takže už nic nebránilo tomu podpořit naše hochy na cestě za skvělým úspěchem. Času bylo dost a tak jsme viděli i finále naší kategorie mezi našimi přemožiteli FBŠ Slavia Plzeň a 1.SC Tempish Vítkovice. Zajímavostí je, že oba týmy jsme ve skupině porazili. Při pohledu na nástup na hřiště, následné státní hymně a atmosféře v hale trochu zamrzelo, že tam nejsme my, ale pocit rychle přešel při pohledu na medaile, které většina z nás nosila hrdě na krku. Zápas kdy měli naši mladí lvi nastoupit se blížil. Celý náš tým i s ostatními rodiči a členy dalších týmů Zlín Lions se sešli v sektoru na středu hřiště, aby podpora byla co nejhlučnější. S modrobíle pomalovanými tvářemi jsme již vyhlíželi nástup zlínských lvů. Troufnu si tvrdit, že atmosférou jsme překonali i kdejaký superligový zápas, po celou dobu zápasu jsme řvali různé chorály a snažili se klukům na hřišti co nejvíce pomoci. Po velmi napínavém průběhu, kdy naši porazili svého soupeře po nájezdech, jsme všichni přeskočili zábradlí a šli oslavovat s našimi vítězi. Na závěr ještě následovala společná fotka a nechyběla ani vítězná “Forza Lions“. Čekání stálo za to. Pak už následovala jen společná „bronzová“ cesta vlakem domů a úspěšný návrat.